Jakou barvu mělo nebe ve starověkém Řecku?

Bronzovou. Starověká řečtina nemá žádný výraz pro „modrou“.řecko

Nejbližší slova – glaukos a kyanos – jsou spíše výrazem relativní intenzity světla a tmy než pokusem vystihnout barvu.

Starověký básník Homér zmiňuje v celé Illiadě a Odyssei pouze čtyři barvy, které lze hrubě přeložit jako černá, bílá, žlutozelená (označující med, mízu a krev) a purpurová.

Když Homér označuje nebe jako „bronzové“, má spíše na mysli, že je oslnivě světlé jako odlesk štítu, než že má „bronzovou barvu“. V podobném duchu vnímá víno, moře a ovce jako téže barvy – purpurové.

Aristoteles pojmenoval sedm barevných odstínů, z nichž všechny byly podle něj odvozeny od černé a bílé, ale ve skutečnosti se nejednalo o barvy, ale o stupně světlosti.

Je zajímavé, že staří Řekové z doby před téměř 2500 lety a družice NASA na Marsu v roce 2006 při­stupují k barvám stejným způsobem.

Pod Darwinovým vlivem se rozvinula teorie, že sítnice starých Řeků neměla vyvinutou schopnost vnímat barvy, ale v dnešní době se má spíše za to, že si prostě řadili předměty do kategorií podle jiných vlastností, než je barva, takže slovo, které zdánlivě označuje „žlutou“ nebo „světle zelenou“, ve skuteč­nosti znamená tekutý, svěží a živoucí, a tak se správně používalo k označení krve – lidské mízy.

Tento jev není tak vzácný, jak by se mohlo zdát. Na Papui-Nové Guineji existuje více jazyků než kdekoli jinde na světě, ale řada z nich nemá kromě rozli­šení světla a tmy vůbec žádný výraz pro barvu.

V klasické velštině neexistuje výraz pro hnědou, šedivou, modrou ani zelenou. Barevné spektrum je rozděleno úplně jinak. Jediné slovo (glas) označuje část zelené, zatímco další pokrývá, zbytek zelené, celou modrou a část šedé. Třetí označuje zbytek šedé a převážnou část hnědé.

Moderní velština používá slovo glas pro modrou, zatímco ruština nemá pro tuto barvu žádný výraz. Goluboj a siníj se obvykle překládá jako „světle modrá“ a „tmavě modrá“, ale pro Rusy jsou to dvě samostatné, zvláštní barvy, a nikoli pouhé odstíny téže barvy.

Všechny jazyky si vytvářejí výrazy pro barvy stej­ným způsobem. Po černé a bílé přijde vždy na řadu červená, jako další v pořadí jsou pojmenovány zelená a žlutá (v různém sledu), šestá je modrá a sedmá hnědá. Velština dosud nemá výraz pro hnědou.

 

Napsat komentář