Kdo vynalezl telefon?

Antonio Meucci.

Tento, výstřední a někdy geniální florentský vyná­lezce přijel roku 1850 do USA. V roce 1860 poprvé předvedl funkční model elektrického zařízení zva­ného teletrofono. Roku 1871, pět let‘ před patentem Alexandra Grahama Bella, si podal žádost o právní ochranu (tj. jakýsi provizorní patent).

Téhož roku Meucci onemocněl následkem vážného opaření při výbuchu kotle na parníku cestou na ostrov Staten. Jelikož neu­měl dobře anglicky a žil jen z invalidního důchodu, nebyl schopen odeslat potřebných 10 dolarů na obno­vení právní ochrany svého vynálezu.

Poté co byl roku 1876 zaregistrován Bellův patent, Meucci ho žaloval. Zaslal do laboratoře Western Union své původní nákresy a funkční modely. Bell shodou okolností pracoval právě v této laboratoři a modely se záhadně ztratily.

Když Meucci roku 1889 zemřel, nebylo v jeho sporu s Bellem stále rozhodnuto. V důsledku toho se zásluha za vynález připsala Bellovi, a nikoli Meucci­mu. Křivda byla částečně napravena roku 2004, kdy americká Sněmovna reprezentantů schválila usne­sení, že „život a dílo Antonia Meucciho si zaslouží ocenění a je třeba uznat jeho podíl na vynálezu tele­fonu“.

Ne že by Bell byl úplný podvodník. V mládí naučil svého psa říkat „Jak se ti daří, babičko?“, aby s ní mohl komunikovat, když byla v jiné místnosti. A z telefonu učinil praktický nástroj.

Stejně jako jeho přítel Thomas Edison hledal i Bell neúnavně pořád něco nového. A stejně jako Edisonovi se mu ne vždy dařilo. Jeho detektor kovu nedokázal najít kulku v těle postřeleného prezidenta Jamese Garfielda. Přístroj zřejmě zmátly kovové pružiny v prezidentově posteli.

Pustil se dokonce i do živočišné genetiky, a to ve snaze zvýšit počet narozených dvojčat a trojčat u ovcí. Všiml si, že ovce, které mají víc než dvě bra­davky, rodí více dvojčat než ostatní. Podařilo se mu však pouze vypěstovat ovce s více bradavkami.

Na druhé straně přispěl k vynálezu křídlového člunu HP 4, který roku 1919 dosáhl rychlostního rekordu v pohybu na vodě 114 km/h, jenž zůstal deset let nepřekonán. Bellovi bylo v té době 82 let a moudře se odmítl plavby zúčastnit.

Bell sám, sebe vždy označoval v prvé řadě za „učitele hluchých“. Jeho matka i manželka byly hlucho­němé, a učil také Helenku Kellerovou. Ta věnovala právě jemu svou autobiografii.

Komentáře
Napsat komentář