Kdo žije v iglú?

Dnes už zřejmě nikdo.iglu

Slovo iglú znamení v inuitštině „dům“. Většina iglú je postavena z kamene nebo kůží.

Sněhová iglú byla součástí životního stylu kmene Thulů, předchůdců Inuitů, a používala se až do po­měrně nedávné doby ve střední a východní Kanadě.

Ze sněhu si však iglú staví pouze kanadští Esky­máci. Na Aljašce se sněhová iglú vůbec nevyskytují a podle cenzu 14 000 Eskymáků, kteří žili ve 20. le­tech minulého století v Grónsku, jich pouze 300 v ži­votě takové iglú vidělo. V dnešní době bychom jich na světě našli jen pár.

Evropané se s iglú poprvé setkali, když Martin Frobisher roku 1576 v rámci hledáni severozápadní cesty do Asie navštívil Baflhiův ostrov. Jeden Eskymák ho tehdy střelil do hýždí. Frobisherovi muži na oplát­ku zabili několik Inuitů a jednoho z nich zajali a od­vezli s sebou do Londýna, kde ho předváděli jako zvíře.

Ve dvacátých letech 20. století postavila redakce jednoho deníku v coloradském Denveru v blízkosti obecních budov sněhové iglú, v jehož okolí se cho­valo několik sobů. Redakce si najala aljašského Esky­máka, aby návštěvníkům vysvětloval, že on a ostatní pastevci sobů na Aljašce v podobných příbytcích žijí. Ve skutečnosti předtím žádné iglú neviděl jinde než ve filmu.

V Thule v severovýchodním Grónsku naopak byli místní tak zruční stavitelé iglú, že dokázali vybudovat z ledu i prostorné sály, kde za dlouhých zimních večerů probíhaly soutěže v tanci, zpěvu a zápasení.

Jejich komunita byla natolik izolovaná, že se až do začátku 19. století považovali za jediné lidi na světě…

Napsat komentář