Kolik lidi zahynulo při velkém požáru Londýna?

Pět.fire london

Přestože požár Londýna roku 1666 zničil okolo 13 200 domů, 87 kostelů a 44 tržnic a celkově zlikvi­doval přes 80 procent města, bylo v souvislosti s ním zaznamenáno jen pět úmrtí.

Seznam obětí zní následovně: služka pekaře, který požár způsobil; Paul Lowell, hodinář z Shoe Lane; starý muž, který zachránil deku z katedrály Sv. Pavla, ale zadusil se kouřem, a další dva lidé, kteří spadli do sklepa při neblahém pokusu zachránit své zboží a movitý majetek.

Skutečný počet obětí už asi nikdy nezjistíme. John Evelyn píše o „zápachu, který vycházel z těl těch nešťastníků“, a moderní soudní lékařství naznačuje, že vzhledem k silnému žáru se těla některých obětí téměř jistě vypařila, takže je nemohli zaznamenat.

Ovšem vzhledem k tomu, jak pomalu požár postu­poval (trval celkem pět dní), mohli se lidé poměrně snadno evakuovat, takže zmíněných pět představuje skutečně jediné jisté oběti.

Reakce úřadů na požár rovněž nebyla právě bles­kurychlá. Starosta Londýna Thomas Bludworth se prvního večera vrátil do postele s tím, že to „ženské uhasí močí“, a autor slavného deníku Samuel Pepys měl dostatek času, aby zachránil své cennosti: zako­pal prý na zahradě „velký kus parmezánu“

Při předchozím „velkém požáru“ Londýna (roku 1212) zahynuly 3000 lidí a během dvou let, která předcházela požáru r. 1666, si morová epidemie vyžá­dala životy 65 000 lidí. Požár zastavil mor tím, že zlikvidoval černé krysy a jejich hnízdiště, ovšem výše způsobených škod se odhadovala na 10 milionů liber. Vzhledem k tomu, že veškeré roční příjmy města činily 12 000 liber, trvalo by splácení škody teore­ticky 800 let.

Více než 100 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Řada z nich se utábořila v chatrčích nedaleko Moorfields, případně si postavili boudy poblíž svých vyho­řelých obydlí. Obnova města však probíhala tak rychle, že již roku 1672 měli téměř všichni nový dům.

Požár vypukl v královské pekárně na Pudding Lane, kterou vedl pekař Thomas Farynor. Pekař svou vinu popíral a místo něj se k ní přihlásil oklamaný francouzský hodinář Robert Hubert. Přestože soudce i porota museli jasně vědět, že to nemohl udělat, stejně ho poslali na šibenici. Rozlícený dav pak jeho tělo roztrhal v domnění, že šlo o papeženecké spiknutí.

Spravedlnosti bylo učiněno zadost až roku 1986, kdy se Ctihodná společnost pekařů oficiálně přihlá­sila k odpovědnosti za požár a vydala omluvu.

Napsat komentář